Složení: Liquiritiae radix (Glycyrrhiza glabra).   Obsahuje saponiny, z nichž nejdůležitější je glycyrrhizin, a flavonoidy, jako je například likiritin. Glycyrrhizin je více než 50krát sladší než řepný cukr a má glykosidický charakter. V léku se nachází také oxykuman, asparagin, cukry, škrob, mannit, hořké látky, pryskyřice a látky hormonální povahy. Ta droga má fytoncidní charakter. Lékořicová čajová směs 8 dílů proshenového kořene, 3 dílů lékořicového kořene, 3 dílů kořene duhovky, 4 dílů subbílých listů a 2 dílů anýzu a květu divize. Použití: 1 pol. lžíci zalijte 0,5 l vroucí vody, jednou denně 10 minut usrkávejte nebo koupejte. Zloženie: Liquiritiae radix (Glycyrrhiza glabra). Obsahuje detergenty, mezi něž patří glycyrrhizin, a flavonoidy, jako je například likiritin. Glycyrrhizin je asi pětkrát sladší než plazí cukor a má glykosidický charakter. Polní kámen v léku nachádzame oxykumarins, asparagine, cukry, škrob, mannit, hormony, bitumeny a látky hormonální povahy. Ta droga má fytonický charakter. Sladký čaj zmes 8 dielov koreňa proskurníka, 3 dielov koreňa sweet drievka, 3 dielov koreňa kosatca, 4 dielov listov podbeľu a po 2 dieloch anízu a kvetu divozelu.Uživatelé: 1 pol. lyžicu preliať 0,5 l vriacej, vody lovať 10 min sipping jať alebo kúpne 1 x denne. Liquiritia officinalis Smooth licorice, sweet liquorice, sweet wood, sweet liquorice Radix liquiritiae, Radix dulcis, Radix glycyrrhizae glabrae, Radix liquiritiae naturalis (neoloupaný), Radix liquiritiae mundata (loupaný), Rhizoma liquiritiae, Radix liquiritiae glabrae, Radix liquiritiae naturalis liquorice root Sladké dřevo, sladký korek, lékořice, pendrek Sladovka hladkoplodá, sladké drievko smoothlodé s Gemeines Süssholz, e Lakritze Solodka golaja Common Liquorice, sladká červeň Lukrecja gladka Léčivými látkami léku nebo extraktu jsou dvě základní skupiny: látky saponinu (především glycyrhizin - 3-12%, správněji navázaná kyselina glycyrhizinová jako draselná nebo vápenatá sůl) a flavonoidy (hlavně likviricin, kyselina isomerová, formononetin). Přítomen je také umbeliferon oxykumalin a herniarin, steariny a sacharidy. Glycyrhizin, který představuje sladce chutnající princip lékořice a extraktu, je asi 50krát sladší než řepný cukr. Pití s vodou, ale hemolytická účinnost je nízká. Jeho obsah se velmi liší podle ročních období a původu drogy. Jedná se o kyselou látku, a proto je přesněji označována jako kyselina glycyrhizinová. Rostlina obsahuje draselnou nebo vápenatou sůl. Glycyrhizin má glykosidový charakter, aglykon má steroidní strukturu - je to kyselina glycyrhetinová neboli glycyrhetin, pentacyklický glukuronid kyseliny triterpenové. Tento aglykon a cukerná složka tvoří dvě molekuly kyseliny glukuronové. Rozložením cukrové složky ztrácí glycyrhizin svůj sladký charakter (kyselina glycyrhetinová není sladká) a má hemolytické účinky. Glycyrhizin je proxy pro látky s kortikomimetickým účinkem (ovlivňujícím kůru nadledvin). Běžně prodávaná glycyrhizin amonná sůl se díky své silné sladkosti používá také v cukrovinkách, zlepšuje chuťové vlastnosti některých léků, tvoří součást likérů a je pěnivou složkou sody. Flavonové glykosidy (deset glykosidů s poměrem 1-1,5% - např. likviricin (liquiritin), likviricin, isocelicin) a isofanglykosid formononetin jsou převážně spasmolytické a mohou ovlivnit úspěšnou léčbu žaludečních vředů. Lék také obsahuje asparaginum, dihydrostigmasterin, 20% škrob, sacharidy (hlavně glukózu), manit, až 6% hořkost, pryskyřici atd. Přítomnost estradiolu a estronu je pravděpodobná, což může vysvětlovat účinky léku podobné estrogenům (na ženské pohlavní žlázy). Formononetinský glykosid je také slabý. Patří sem také kumariny, flavonoidy, steroly, cholin, těkavé oleje. Lékořice slouží jako přísada do různých směsí, aby se zamaskovala nepříjemná chuť. Také se do prášku přidávají prášky pro stejný účel. Lék je vhodný jak pro samopodání, tak pro podávání ve směsích. Populární je zejména jako přísada do tzv. "prsních čajů". V rozumných dávkách ho můžeme podávat i dětem, které ho mají rády pro jeho sladkou "pendrekovou" chuť. Léčivé formy: extrakt, tinktura, tablety, léčiva.Obvyklá dávka léku je 1 kávová lžička na šálek náplasti (vypije se 2-3x denně). ČsL 4 uvádí 1,5 g (obvykle 2-3 g vícekrát denně) jako jednu dávku na jeden doušek nebo náplast.Nebo:Lékořice se používá hlavně jako prostředek potlačující kašel a usnadňující vylučování hlenu. Připravte vařením 2 lžic lékořicového kořene nakrájené na malé kousky, s půl litrem vroucí vody, nechejte 10 minut stát a polévkovou lžíci užívejte 5x denně.Nebo:Pro přípravu náplasti si objednejte 1 g pro dosi a 3 g pro die. Pro krátkodobé použití se obvykle předepisuje 1 kávová lžička léku v jednom šálku náplasti, která se vypije 2-3krát denně.Nebo: Ještě vyšší jednorázové dávky a tato 2-3 g obsahuje Infusum Radicis liquiritiae, která se užívá několikrát denně. Pro přípravu piva si objednejte 1 g pro dosi a 3 g pro die. Pro krátkodobé použití se obvykle vydává jedna kávová lžička léku na šálek odvaru, který se vypije 2-3krát denně.Nebo: Připravte odvar: 1 lžíce na 500 ml vody, vařte 5-10 minut a nechte okapat. Denní dávka je 300-400, max. 500 ml ve 3-4 rozdělených dávkách, užívaných před jídlem. Succus liquiritiae crudus (seu depuratus) má jednorázové dávky 0,5-1,5 g.Nebo:Často se podává čerstvá kořenová šťáva (Succus liquiritiae), zejména při léčbě peptického vředu (40 ml šťávy se ředí ve 160 ml vařené vody a během dne se podává po lžících). Vyšší dávky (a někdy i terapeutické) způsobují po nedostatku draslíku otoky, závratě a poruchy srdečního rytmu. K léčbě je vhodná neslaná a netučná vegetariánská strava. Pití sycených CO2 nápojů je nevhodné. Extractum liquiritiae siccum se používá k přípravě hmoty pilulky a jako rozprašovač pilulek.Nebo:Extrakt se podává v běžných dávkách 10-15 kapek, 2-4 krát denně. Pak to přesejeme a ještě prolistujeme kořen, jak jen to bude možné. Do získané tekutiny se přidá 1 kg cukru a vaří se na mírném ohni, dokud nezhoustne. Používáme 4-6 čajových lžiček denně ve všech indikacích uvedených pro lékořici.Velkým favoritem byl výtažek z lékořice (sirup) vyrobený podomácku: Tekutinu ze 100 g práškového kořene a 400 g vody necháme stát 4 hodiny za občasného míchání. Poté přitlačte a přelijte pevným zbytkem 200 g vroucí vody a znovu přitlačte. Kapaliny se vypustí a přidá se 100 gramů lihu 90%, nechá se vyluhovat 24 hodin a poté se přefiltruje. Vařte podle konzistence sirupu, nejlépe ve vodní lázni. Sirup se nejčastěji používá při kongesci plic a plicních katarech a pro lepší účinek může být smíchán s vlčím makovým sirupem, proskurovým sirupem a irisovým sirupem. Trvalková bylina vysoká 50-150 cm s hustým oddenkem a množstvím kořenových výhonků. Listy složené, opeřené, listy téměř sedící, vejčité, s kompaktními okraji. Z listů rostou střapce fialové až růžové květy. Plod je lusk. Druh pochází z jižní Evropy a Středního východu. V minulosti se pěstoval v teplých oblastech, kde stále roste divoce, zejména na polostepních svazích. Pěstoval se na našich polích a na mnoha místech v zahradách. Lékořice vyžaduje lehkou, písčitou až štěrkovitou půdu, propustnou vodu, ale hlubokou, teplou a chráněnou. Dno nesmí zadržovat stojatou vodu, protože by kořeny shnily. Zatímco sazenice lze pěstovat ze semen pro zahájení nové kultury, lékořice se obvykle rozmnožuje vegetativně pomocí kořenových výhonků. Na podzim se určené pole zaorá hluboko do drsnosti. Na jaře budou plakat, dobře hnojit, hnůj bude zaorán a pole osídlena. Nařežte podzemní kořenové výhonky dlouhé až 1 m do několika dobře vyvinutých očí. Potom na poli zoráme 20 cm hluboké brázdy vzdálené 1 m a výhonky zasadíme do vzdálenosti 20 cm. Každý z nich zapustíme do země a jeden konec umístíme šikmo na brázdu, přičemž brázdu stlačíme a zakryjeme jemnou zeminou. Po několika týdnech všude vyrostly zasazené výhonky, které hnaly zelené stonky vzhůru a v prvním roce dosahovaly 1/2 m. Každý rok kultivaci 2-3x vykopeme a vymyjeme, pak nakrájíme na zimu a hodíme slámovým hnojem. Hnůj je ochrana proti zmrazení a také s ním hnojíme kulturu. Během tří let od svého založení je kultura zralá a úrodná. Sklízejí se na podzim nebo na jaře. Rýčem odstraníme půdu kolem hlavního kořene, abychom určili polohu výhonků postranních kořenů, které opatrně nožem odřízneme od hlavního kořene a vezmeme ze země. Neořezáváme všechny postranní kořeny, abychom příliš neoslabili hlavní kořen. Zastřešíme ji zemí a necháme ji dále v kultuře, často až 20 let, v závislosti na stavu kultury. Sklizeň od 1 aru se vykazuje po prvních 3 letech sušiny 5 q, po druhém 9 q, po třetím 14 q a poté vždy 14 q zboží. První ročníky lze založit mezi řádky mladé kultury jakékoli jiné mezikultury, např. zeleniny atd. Některé z porostlých kořenových výhonků vybereme jako sazenice pro založení nové kultury, zbytek materiálu omyjeme, usušíme na slunci nebo v sušárně a svážeme k sazenicím. Pokud chceme ve znepokojivé kultuře zapustit kořeny, musíme se pod ni ponořit hlouběji. Vedle podzemních kořenových výhonků těžíme i nadzemní stonky jako druhořadé zboží. Každý rok je třeba založit několik po sobě jdoucích výsadeb, aby bylo možné sklízet úrodu. Nebezpečným parazitem je houba Rhizoctonia violacea, která napadá kořeny a ničí je. Zamořená kultura musí být zničena a musí být zajištěny zdravé sazenice. Přestože lékořici lze pěstovat i ze semen, je vhodnější pěstovat ji z kořenového materiálu. Daří se jí v dobře propustné písčité půdě. Tato půda však musí být pečlivě ošetřena do hloubky nejméně půl metru. Odřízněte výhonky, asi 20 cm dlouhé, od kořenů, aby tam bylo pár stehů. Odřezky se pak vysazují asi 25 cm hluboko s mezerou asi 1 m. Vysazují se buď na podzim v září nebo v říjnu nebo na jaře v dubnu. Mladé rostliny se vyvíjejí až druhým rokem. Je proto možné vypěstovat další rostlinu na poli v mezerách. Jakmile se objeví mladé lékořicové rostliny, je třeba začít s pečlivou kůží. Když výhonky v říjnu zežloutnou, odříznou se, pole se lehce uhrabou a hnojí. Kořen se sklízí na podzim třetího roku. Dřív se ale stonky odřezávaly. Vykopávání kořene je velmi zodpovědná práce a musí se provádět opatrně, aby se kořen nerozřezal na malé kousky. Sklizený kořen se dobře očistí v tekoucí vodě a rychle se usuší na slunci. Poté se nakrájí na zhruba metr dlouhé kusy a svážou do svazků. Nejlepší kvalitu má kořen z kultury staré asi 10 let. Kořeny a kořeny obvykle pěstovaných rostlin bývají předmětem sběru (pěstování rostlin až ke kořenům je náročné na práci). Vykopávají se nejpozději po třetím roce vegetace, v září nebo říjnu, kdy rostliny shazují listy. Kořen se dodává buď neoloupaný (Radix glycyrrhizae hispanicae seu gallica), nebo oloupaný (Radix glycyrrhizae mindata seu russica), nebo dokonce dvakrát oloupaný (Radix glycyrrhizae bis mundata). Po rychlém a krátkém opláchnutí se kořeny oloupou (není to nutné) a suší při teplotě do 35 °C (je vhodné sušit při 20 až 30 °C). Úbytek hmotnosti 4:1. Lék by měl být skladován v dobře uzavřených nádobách chráněných před světlem. Snadno ji napadne hmyz. Droga by měla mít výraznou vůni a sladkou, lehce škrábavou chuť.  

Nejlepší cenu naleznete na srovnávači na tomto odkazu.